magnetoterapie > Princip a účinky magnetoterapie > Magnetoterapie - přístroje a postupy využívající emg pole a elektrickou energii
Léčebných přístrojů využívajících elektromagnetické pole a elektrické proudy je celá řada. Spektrum generovaného elektro-magnetického záření je velmi široké a proto i biologické účinky jsou značně rozdílné. Pouze orientačně jmenujme některá zařízení a léčebné postupy s kterými se čtenář nejčastěji setkává v běžném životě a v lékařské péči.
K nejstarším a nejjednodušším patří permanentní magnety - na jejich výrobu se objevila celá řada různých slitin (v současné době dominují směsi baria a železa a případně samaria, kobaltu, neodymia) a které se obvykle přikládají na tělo.
Klasický ferritový magnet (na nástěnky) může mít ve vzdálenosti 1cm od svého povrchu magnetickou indukci přibližně 30 až 70 mT (militesla), tedy tisíc krát větší než je pole země. Ve vzdálenosti asi 30cm od povrchu magnetu je jeho pole srovnatelné s polem země.
Magnetofory - jsou folie z měkké plastické hmoty, do níž jsou inkorporovány měkké feromagnetické partikule, které jsou šachovnicovitě magnetovány. Indukce na povrchu je do 40mT, ale vzhledem k malé tloušťce materiálu je výrazný gradient a ve vzdálenosti 5cm je indukce magnetického pole zlomkem indukce na povrchu.
Biolampy - využívají polarizovaného světla, které na rozdíl od laseru není ani monochromatické ani koherentní. Účinky a indikace jsou obdobné jako u laseru, rozdíl je ve výkonu a schopnosti průniku do tkání. Průnik do hloubky tkání u biolamp je minimální.
Nízkofrekvenční proudy 0 až 1000Hz - používané k rehabilitaci jsou vytvářeny přerušováním galvanického proudu, modifikací střídavého síťového proudu nebo elektronickým generováním. Aplikují se pomocí přikládaných elektrod.
Diadynamické proudy - jsou velmi rozšířenou formou nízkofrekvenční terapie. Principem je aplikace nízkofrekvenčních sinusových monofazických proudů nasedajících na galvanickou složku. Aplikují se pomocí přikládaných elektrod. Vedou k ohřevu tkání.
Bezkontaktní vysokofrekvenční terapie - využívá střídavý proud s frekvencí více než 100 kHz až 300 GHz. Patří sem krátkovlnní diatermie, kapacitní dielektrotermie a indukční induktotermie. U těchto metod dochází v exponovaných tkáních mimo jiných efektů k proměně elektromagnetické energie na energii tepelnou, takže vyvolává prohřátí tkání.
Distanční elektroterapie - využívá elektrického proudu, který vzniká v hloubce tkáně prostřednictvím elektromagnetické indukce. Svými mechanizmy účinku tvoří přechod mezi elektroterapií a magnetoterapií. Na rozdíl od magnetoterapie, kde léčebným prostředkem je především magnetické pole, jde u distanční elektroterapie o využití elektrické složky elektromagnetického pole.
Magnetoterapie - patří mezi bezkontaktní elektroterapeutické metody.
U magnetoterapie - je elektrická složka elektromagnetického pole ve tkáních (elektrické napětí a elektrický proud) v průměru 100x menší než u klasické (kontaktní) elektroterapie.
Využívá pro terapeutické účely obecné biologické účinky magnetické složky elektromagnetického pole. Magnetické pole vzniká kolem každého vodiče, kterým protéká elektrický proud a jeho vlastnosti závisí na vlastnostech tohoto elektrického proudu. Tento jev je označován jako elektromagnetická indukce.
Magnetické pole může být: statické, střídavé a pulzní. U pulzních magnetických polí je důležitá také frekvence. Dělí se na:
nízkofrekvenční - od 0 do 100 až 150 Hz
vysokofrekvenční - 9 až 250 MHz, spojené do skupin o nízké frekvenci (40 až 640 Hz)
V žádném případě není u nízkofrekvenční magnetoterapie cíleně využíván tepelný účinek, což ji odlišuje od vysokofrekvenční terapie, především kapacitní metody. Z toho vyplývá, že nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie je vhodnou metodou i tam, kde jsou ve tkáních kovové náhrady, implantáty, protézy. Přístrojů pro magnetoterapii bylo a již existuje velké množství, některé se nabízejí i v ČR. Řada z nich v nedávné minulosti byla skutečně na vysoké technické úrovni, honosila se množstvím tzv. léčebných programů, ale byly velké a složité na ovládání a pro pacienta byla tato léčba těžko dostupná.
Snahou bylo vyrobit účinný generátor, který je srovnatelný i s nejnáročnějšími zahraničními přístroji, a který sami pacienti obslouží dle návodu. Jeho hlavní předností je možnost dlouhodobého nebo denně několikráte opakovaného používání, aniž by docházelo k přehřívání cívek a přerušování aplikace magnetického pole. Proto dostáváte "do ruky" přístroje nové řady BIOMAG, aby jste si sami mohli již při prvních náznacích onemocnění aplikovat magnetické pole a to ještě v době, kdy obtíže jsou funkčního charakteru a nejsou ještě fixovány. Je zde velká naděje hned na počátku pomocí nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole zabránit dalšímu zvětšování obtíží a např. u pohybového aparátu dokonce zabránit úplné bezmocnosti, což není příklad nijak vzácný.
K terapii elektromagnetem je zapotřebí nejen vlastní generátor, který ve většině případů je složitý přístroj, který vydává elektrické impulzy, ale i aplikátor - což jsou různě tvarované cívky. Běžně a účinně se používá deskovitých aplikátorů, čili cívek z drátů, které vytváří homogenní magnetické pole, dále pak aplikátorů ve tvaru dutého válce, které nazýváme solenoidy. Tyto se dle dosavadních klinických výsledků jeví, zejména při aplikacích do hloubky tkáně, jako nejúčinnější. Právě takovýchto aplikátorů se používá u přístrojů nové řady BIOMAG a navíc speciálně upravených, aby generované magnetické pole zasáhlo ty části lidského těla, kde se to vyžaduje.
Zmiňovali jsme se již o tzv. biotropních parametrech magnetického pole, jejichž znalost je důležitá pro optimální léčebný efekt. Celkem je těchto parametrů několik, ale nejdůležitější jsou tři. O indukci jsme se již zmiňovali, je to jeden z nejdůležitějších parametrů. Dalším důležitým parametrem je frekvence pulzů, čili jejich počet za 1 sekundu.
V naší tzv. nízkofrekvenční magnetoterapii se nejčastěji používá frekvence od 1 do 25-81 pulzů/sec. Nejvhodnější kombinace frekvence pulzů, které mají léčebný efekt je zabudována do přístroje, který je Vám nabízen. Pulzy mohou být v pravidelných intervalech, či v určitých shlucích. Je to vlastně skupina krátkých impulzů těsně za sebou, pak následuje krátká pauza a toto se znovu opakuje.
Dalším a prakticky nejdůležitějším parametrem je tvar pulzu. Na tomto parametru je závislá biologická odpověď tkáně. Teoreticky je možné vytvořit velké množství variací těchto pulzů. Nejvíce efektivní a osvědčené kombinace pulzů byly pak využity při konstrukci přístrojů řady BIOMAG.