Z historie magnetoterapie
Léčba magnetem byla známa již před staletími. Vlastní název magnet byl odvozen od řeckého města Magnézia, kde se magnetická hornina - oxid železito-železitý v syrovém stavu těžil. Existují nedoložené pověsti, že Číňané znali a používali magnet již 4500 let před Kristem.
Magnetický prášek byl v historii používán k léčebným účelům, např. byl podáván v podobě tablet ústy, v klysmatu, obkladech, přidával se do nápojů "věčného mládí" apod. Zvlášť účinné byly obklady s magnetickým práškem k hojení ran či poúrazových stavů, dále při bolestech v kloubech či páteři a otocích kloubů po zhmoždění.
Z historie je také známo, že již staří římští císařové (např. Claudius) si léčili dnu - koupelí plnou "elektrických ryb". Dnes již víme, že touto rybou byl mořský rejnok, který při dotyku dával elektrické výboje a vytvářel elektromagnetické pole.
Faraday V letech 1649 -1655 byly ve švýcarských a německých hutích vyrobeny první umělé permanentní magnety z karbonové oceli. První léčebné magnety a elektromagnety vytvořili v l. 1826-1928 angličan W. Sturgeon a američan J. Henry. Na jejich práce navázal Faraday, Maxwell a Herz.
Vědecké základy magnetoterapie byly budovány až koncem 19. a začátkem 20. století v těsné návaznosti na rozvoj fyziky, chemie a elektrofyziologie. U zrodu teorie elektromagnetického pole stál anglický fyzik J.C. Maxwell, který objevil základní vlastnosti elektromagnetického pole a v roce 1864 zevšeobecnil poznatky o elektrických a magnetických jevech v podobě tzv. Maxwellových rovnic.
U nás stál v čele renesance magnetoterapie Grüner, v 70.a 80. letech Jeřábek, který zpracoval praktické výsledky u celé řady onemocnění, podobně jako Chvojka, který počáteční úsilí věnoval magnetoterapeutické léčbě špatně se hojících zlomenin.
V Japonsku a USA mají pacienti možnost konzultací s profesionálními magnetoterapeuty, kteří navrhují komplexní léčebný režim včetně vhodných potravních doplňků a tělesných cvičení. Je paradoxem doby, že magnetoterapie, která vykazuje ze všech dosud známých léčebných metod nejvyšší statistickou míru úspěšnosti, nejnižší nákladovost a nejmenší možná rizika, je stále nejen mimo oblast hlavního proudu, ale je i metodou poslední volby, která je často užívána až tehdy, když ostatní "tradiční" metody naprosto selhaly.
Kliničtí odborníci dnes více než kdy dříve uznávají význam prevence nemocí v obecné rovině i v subklinickém stádiu konkrétních onemocnění. Odborné poradenství lékařů v oblasti magnetických pomůcek může být pro mnoho lidí se subklinickými potížemi v okruhu nervových onemocnění, onemocnění pohybového ústrojí, kůže a dalších orgánů neocenitelnou pomocí.
Přesto v posledních letech došlo celosvětově ke zvýšení zájmu o tuto metodu a k masivnímu rozšíření magnetoterapie. Vzniklo množství léčebných přístrojů a zařízení. Podle amerických zdrojů bylo v roce 1996 vynaloženo na nákup magnetických léčebných pomůcek 1.050 milionu dolarů, v roce 1999 bylo vynaloženo již více než 3 miliardy dolarů. Na výzkumu magnetizmu pracuje v současné době ve světě přes 200.000 vědeckých pracovníků.
Popis přírodních zákonitostí magnetického pole je nerozlučně spjat s popisem obecnější reality přírody, tzv. pole elektromagnetického. Nejjednodušším elektromagnetem je vlastně dlouhý přímý vodič - drát, kterým protéká elektrický proud.
Velikost magnetického pole je určena intenzitou magnetického pole (H) - je přímo úměrná protékajícímu proudu a nepřímo úměrná vzdálenosti od vodiče - jejíž jednotkou je A/m, nebo hustotou magnetických siločar, magnetickou indukcí (B) - je dána silou, kterou působí magnetické pole na vodič. Jejími jednotkami jsou Gauss (G) a nověji Tesla (T). Přičemž 1 T = 10 000 G. V praxi je používaná jedn. mT (l mT = 10 G).
- Magnetoterapie
- Magnetotherapy
- Magnetfeldtherapie
- Magnetoterapia
- Magnétothérapie
- Mágnesterápia
- Магнитная терапия
- Magnetoterapia