Účinky magnetoterapie

Pulzní magnetoterapie, díky elektromagnetické indukci, podmiňuje vznik proudu v nervových vláknech. Tento indukovaný proud způsobuje blokování průchodu bolestivých počitků z místa bolesti přes míchu až do mozkových center. V důsledku tohoto a některých dalších mechanizmů dochází k potlačení bolesti. Mezi tyto další mechanizmy patří zvýšená tvorba endorfinů, potlačení zánětu a otoku. Dále se také uplatní myorelaxační  mechanismus neboli uvolňování svalového tonu (napětí).

Zvýšené vyplavování endorfinů a regulace přesunu kalciových iontů přes buněčnou membránu se také podílí na vazodilataci, analgetickému efektu a zklidnění.

Po aplikacích pulzní magnetoterapie byla prokázána zvýšená aktivita laktát-dehydrogenázy v exponovaném svalstvu. Laktát-dehydrogenáza podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné, která provokuje nervové receptory a způsobuje bolest.

Hojivý a regenerační efekt pulzní magnetoterapie na kosti a měkké tkáně je vysvětlován nespecifickým podrážděním cytoplazmatické (buněčné) membrány. Na této membráně dochází k aktivaci metabolického řetězce, jehož klíčovým bodem je změna poměru cAMP a cGMP, tedy změna poměru mezi cyklickým adenosinmonofosfátem a cyklickým guanosinmonofosfátem.

V případě využití regeneračního efektu u kostí vedou aplikace ke zvýšení osteoklastů a k následnému nastartování procesu obnovy kostní tkáně. Pulzní magnetoterapie výrazně zrychluje hojení, aktivuje tvorbu nové tkáně, zvápnění a vede ke zvýšení citlivosti na parathormon, který mimo jiné pomáhá kontrolovat hladinu vápníku v těle.

Lepší prokrvení tkáně a větší saturace kyslíkem napomáhá k rychlejšímu ústupu zánětů ve všech tkáních a dochází zároveň k potencování účinku případné antibiotické léčby.

Významně se urychluje i hojení poškozených periferních nervů a dochází k urychlení regenerace neurofibril (vláknech v neuronech) a k urychlení růstu centrálních axonů (vlákna vycházející z buněk).

Otok je způsoben poruchou krevního oběhu na úrovni krevních kapilár s následným hromaděním tekutiny mezi buňkami.

Aplikace pulzní magnetoterapie má za cíl působit proti hlavním příčinám otoků, tedy proti zvýšenému krevnímu tlaku ve vlásečnicích (nejmenších krevních cév v těle), proti poruchám odtoku tekutin z tkáně a také proti případnému zvýšení propustnosti stěn vlásečnic.

Důležitou roli u protiotokového efektu pulzní magnetoterapie hraje zlepšená perfuze, tedy lepší průtok tkáněmi.

Zrychlení látkové výměny po aplikaci pulzní magnetoterapie umožní rychlejší vstřebávání otoků a v dané oblasti zároveň dochází k výraznému protizánětlivému a protibolestivému působení.

Působením pulzní magnetoterapie se urychluje odplavování kyselých metabolitů, které způsobují bolestivé dráždění ve svalech a v místech chronických zánětů.

Odplavování těchto metabolitů je dáno zlepšenou perfuzí (průtok tkáněmi) a zvýšenou aktivitou laktát-dehydrogenázy, která podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné.

Vlivem aplikací pulzní magnetoterapie se výrazně zmenšuje svalový spazmus (křeče). Dále terapie snižuje radikulární (kořenové) dráždění, které často způsobuje brnění a pulzující či pálivou bolest.

Tím, že pulzní magnetoterapie potlačuje bolesti, dochází k úpravě reflexních změn organizmu. Úpravou těchto reflexů organizmu povolují svalové spazmy neboli kontraktury a křeče. Výsledkem tohoto uvolnění je další tlumení bolesti.

Aplikace pulzní magnetoterapie tedy vede k uvolnění kosterního svalstva a zlepšení hybnosti. Toto zlepšení hybnosti umožní další rozšíření terapie například v podobně snazšího rehabilitačního cvičení.

Pulzní magnetoterapie s vhodně nastavenými parametry působí proti takzvanému penízkovatění neboli shlukování erytrocytů, které přenáší kyslík v krvi. Výsledným účinkem je opětovné rozptylování jednotlivých erytrocytů a tím se zvětšuje plocha schopná vázat kyslík. Krev, která prošla vhodným pulzním magnetickým polem, tak vykazuje schopnost lépe se okysličovat a přenášet kyslík do tkání.

Při působení pulzní magnetoterapie dochází k aktivaci parasympatiku a k refluxu Ca2+ iontů, což vede k povolení svaloviny cév (zejména prekapilárních svěračů) a k následné vazodilataci.

Aplikace nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole ovlivňuje polarizaci červených krvinek kladným nábojem. Polarizace krvinek působí na svalový tonus jemných cév, tepének a vlásečnic (kapilár). Dochází tak k rozšíření tohoto krevního řečiště (vazodilataci a zlepšení  mikrocirkulace) a tím k dokonalejšímu zásobení tkání okysličenou krví a živinami. Zlepšená mikrocirkulace přispívá i k rychlejšímu odvodu toxických látek a metabolitů z tkání.

Pulzní magnetoterapie dále významně zvyšuje parciální tlak kyslíku a ovlivňuje plasticitu neboli pružnost krvinek. Pružnější krvinky pak mohou lépe procházet krevním řečištěm. Při dlouhodobých aplikacích této metody navíc dochází také neovaskularizaci, tedy k rychlejší tvorbě nových cévek.

Vlivem aplikací pulzního magnetického pole se zároveň snižuje riziko tvorby krevních sraženin (trombů).