Zlomeniny - příznaky, popis a efektivní léčba

Definice zlomeniny

Zlomenina (též nazývaná fraktura) je poranění kosti, při kterém dochází k jejímu úplnému nebo částečnému prasknutí. Zlomeniny se týkají obvykle kostí na končetinách. Mohou se objevit i v dalších částech těla (například páteř, pánev či rameno). ^[4] Narušení celistvosti kosti může mít různou podobu – typy zlomenin se liší podle toho, kde a jak se kost zlomila. ^[5]

Ke zlomeninám dochází nejčastěji při pádech, úrazech a nehodách. Příčinou může být také osteoporóza, tedy nemoc, při které řídnou kosti. ^[6] Ke vzniku zlomeniny přispívá vyšší věk a nezdravý životní styl. ^[7]

Dělí do několika skupin podle toho, jak vypadá místo zlomu. Kam se posunou části kosti nebo zda kost pronikne přes kůži.

• Zavřená 
  Kost zůstává pod kůží a nedostane se ven z rány.
• Otevřená zlomenina
  Kost pronikne přes kůži.
• Dislokovaná zlomenina
  Části kosti se při některých zlomeninách mohou posunout – například do strany nebo do délky.
• Únavová zlomenina
  Dojde k ní například vlivem dlouhodobé nebo jednostranné zátěže. Typickým pacientem s únavovou zlomeninou jsou sportovci.^[8]

Zlomeniny mohou mít různou linii lomu. Kost se může zlomit příčně, šikmo nebo do spirály. Může dojít také ke tříštivé zlomenině.^[9]

Rizikovým faktorem zlomenin je osteoporóza (řídnutí kostí). Týká se hlavně osob starších 50 let a žen v období menopauzy.

• Při osteoporóze jsou kosti křehké a náchylnější ke zlomeninám.
• Pravidelná kontrola hustoty kostní tkáně pomocí denzitometrie ukáže míru rizika. Podle výsledků vyšetření může lékař doporučit vhodnou léčbu. ^[10]

Diagnostika začíná fyzikálním vyšetřením, při kterém lékař prohlédne a prohmatá postižené místo.

• Přesný obraz  poskytne rentgenové vyšetření.
• V některých případech se využívá také magnetická rezonance (MR) nebo počítačová tomografie (CT).
• Díky těmto vyšetřením lékař získá detailní přehled o stavu kosti i okolních tkání. ^[11]

Zlomená noha nebo ruka se neobejde bez léčby. Základem je zpevnění (fixace), které zajistí klid pro hojení. Klidový režim a zvýšená poloha přispívají i ke snížení otoku. V některých případech je potřeba dát nejprve zlomené kosti do správné pozice – buď manipulací s končetinou v ordinaci lékaře, nebo chirurgicky na operačním sále.

• K základní fixaci zlomeniny se používá sádra, dlahy nebo ortéza.
• Při operačním znehybnění zlomeniny se používají různé kovové materiály. Zpevňuje se buď zvenku, nebo zevnitř a využívají se k tomu šrouby, dráty a další kovové pomůcky. ^[16]

Každá má své specifické postupy pro léčbu. Liší se u nich také doba hojení.

• Zlomený kotník si žádá obvykle 6 až 8 týdnů léčby.^[17]
• Zlomenina krčku stehenní kosti se většinou neobejde bez léčby v nemocnici a bez operace. Léčba se může protáhnout až na několik měsíců. ^[18]
• Zlomenina klíční kosti je běžné zranění a v mnoha případech se léčí jen pomocí závěsu na paži. Komplikovanější vyžaduje operaci. ^[19]
• Zlomená žebra se obvykle zhojí samovolně během 6 týdnů. Pacienti musí dodržovat klidový režim a dbát na správné dýchání. K tomu pomáhají léky proti bolesti.^[20]
• Velmi častá, zejména u seniorů, je zlomenina distálního radia. Jde o typ zlomeniny kosti, která se nachází v dolní části předloktí a připojuje se k kosti zápěstí. Může se vyskytnout v důsledku úrazu, jako je například pád na zápěstí. Její doba hojení obecně může trvat 4-6 týdnů. Pokud vyžaduje chirurgickou léčbu, doba hojení je podstatně delší.^[21]
• K méně častým zlomeninám patří zlomenina pánve. Nekomplikovaná  se zhojí bez operace během několika týdnů, závažné zlomeniny pánve jsou naopak důvodem pro urgentní operaci. ^[22]

Zlomený kotník  – Co je Weberova klasifikace ?

Často se pacienti ptají na Weberovu klasifikaci, chtějí-li lépe porozumět svému zranění. Ta se užívá pro posouzení závažnosti zlomeniny kotníků a jak moc se kotník posunul z původního místa. Zaměřuje na to, kde přesně se  nachází vzhledem k tzv. syndesmóze – což je kloubní spojení mezi dvěma kostmi v dolní noze.

Zlomeniny kotníku dle Weberovy klasifikace se dělí do tří kategorií, dle toho kde se nachází:
Typ A:  nachází se pod syndesmózou.
Typ B:  prochází syndesmózou.
Typ C:  nachází se nad syndesmózou.

Tyto tři typy zlomenin mohou mít různé následky a vyžadovat různou léčbu. Například zlomenina typu C může být nejtěžší, protože může být spojena s poraněním kloubu a vyžadovat chirurgický zákrok.^[23]

Po léčbě obvykle následuje fyzioterapie. Správně zvolené cvičení zajistí, aby ochablé svaly v postiženém místě opět zesílily.

Cílem rehabilitace je plně obnovit pohyblivost a hybnost. Konkrétní cviky a typ fyzikální terapie doporučí fyzioterapeut. Délka rehabilitace závisí na typu zlomeniny i věku pacienta. ^[26]