Neuropatie - příznaky, popis a léčba

Nejčastější příznaky periferní neuropatie zahrnují:

• Postupné snižování citlivosti a brnění v končetinách,
• ostrá, palčivá, pulzující nebo bodavá bolest, často při aktivitách, kdy by bolest nastat neměla,
• extrémní citlivost na dotyk,
• zhoršení koordinace pohybů,
• svalová slabost,
• špatná snášenlivost tepla,
• nadměrné pocení,
• potíže s trávením a vyprazdňováním,
• změny v krevním tlaku a závratě. ^[1]

Příznaky se mohou lišit podle typu neuropatie. Současná medicína zná více než 100 různých typů tohoto onemocnění. ^[2]

Každý nerv v periferním nervovém systému má svoji specifickou funkci, proto příznaky závisí na typu poškozeného nervu.

Neuropatie co to je ?

Jde o obecné označení pro stav, při kterém dojde k poškození periferního nervového systému.

Periferní nervy jsou umístěny mimo míchu a mozek a slouží k přenosu signálů z různých částí těla do centrální nervové soustavy a zpět. Periferní neuropatie narušuje normální přenos těchto signálů a může mít mnoho různých příčin. Pokud jsou postiženy dolní končetiny, stav se označuje jako neuropatie nohou. Neuropatie rukou naopak znamená porušení nervů v oblasti horních končetin.

Mononeuropatie znamená, že je poškozen pouze jeden nerv.

Polyneuropatie někdy označovaná jako polyfunkční neuropatie ovlivňuje více nervů. ^[3]

Senzorické nervy jsou zodpovědné za vnímání bolesti, teploty či dotyků na kůži. Motorické nervy přenášejí signály týkající se pohybu. Pokud dojde k narušení schopnosti pohybu i vnímání, jedná se o stav označovaný jako senzomotorická polyneuropatie.

Autonomní nervy řídí tělesné funkce, jako je krevní tlak, tepová frekvence, pocení nebo trávení. Postižení autonomních nervů se nazývá autonomní neuropatie.

Senzitivní polyneuropatie znamená poškození více senzorických nervů v těle.

Základní rozdělení na mononeuropatii a polyneuropatii jsme objasnili již v předchozích odstavcích. Popis všech druhů  by byl ale natolik obsáhlý, že představíme pouze 10 vybraných typů neuropatie.

• Periferní neuropatie – postižení periferních nervů nacházejících se mimo centrální nervovou soustavu.
• Autonomní neuropatie – postižení autonomních nervů, které řídí činnost vnitřních orgánů.
• Proximální neuropatie – postihuje nervy v oblasti kyčlí, hýždí, stehen, ramen a paží.
• Fokální neuropatie – postihuje jeden konkrétní nerv (nejčastěji na rukou, hlavě a trupu) a způsobuje tak bolest dané části těla. ^[5]
• Multifokální motorická neuropatie – vzácné onemocnění, při kterém dochází k ochabování svalstva kvůli napadení motorických nervů vlastním imunitním systémem. ^[6]
• Chronická zánětlivá demyelinizační neuropatie (CIDP) – pacienti s tímto vzácným onemocněním mají chronický zánět, který poškozuje ochranný obal nervů. Narušení nervových signálů vede ke slabosti a necitlivosti. ^[7]
• Toxická neuropatie – poškození periferních nervů v důsledku působení chemických látek. ^[8]
• Alkoholická neuropatie – stav, ke kterému dochází při nadměrné konzumaci alkoholu. ^[9]
• Pudendální neuropatie – poškození nervu v oblasti konečníku a genitálií, které způsobuje mimo jiné bolest a inkontinenci. ^[10]
• Leberova hereditární optická neuropatie – dědičné onemocnění, při kterém dochází k rychlé ztrátě zraku. Důvodem je porucha funkce buněk v sítnici, což vede k poškození zrakového nervu. ^[11]

Chronická polyneuropatie znamená dlouhodobé poškození více než jednoho nervu.

Při stanovení diagnózy se s ohledem na velké množství jejích příčin využívá řada různých vyšetřovacích metod.

• Prvním krokem je podrobný rozbor potíží pacienta, při kterém se lékař ptá na příznaky, chronické nemoci, životní styl, neurologická onemocnění v rodině a podobně.
• Při neurologickém vyšetření se kontrolují reflexy, svalová síla a napětí, citlivost či koordinace pohybů.
• Krevní testy se provádí kvůli kontrole známek zánětu, odhalení případného nedostatku vitaminů, metabolických potíží nebo počínající cukrovky.
• Zobrazovací metody (magnetická rezonance, počítačová tomografie) mohou ukázat utlačený nerv, výhřez meziobratlové ploténky a další potíže, které mohou způsobit neuropatickou bolest.
• Pomocí elektromyografie (EMG) lékař posoudí elektrickou aktivitu ve svalech a případné poškození nervů.
• Při senzorických testech se zaznamenává schopnost vnímat dotyk, vibrace, chlad či teplo.
• Svalová a kožní biopsie může odhalit příčinu onemocnění. ^[12]

• Onemocnění postihuje 1 %–8 % populace a počet případů roste s přibývajícím věkem.
• Přibližně polovina všech případů  souvisí s cukrovkou (diabetická neuropatie ). ^[13]
• Periferní neuropatie se u mladších diabetiků (20–29 let) vyskytuje u 5 % pacientů. Naopak ve věkové kategorii 70–79 let postihuje více než 40 % diabetiků.

Jak se léčí neuropatie?

Při léčbě se lékaři soustředí na příčinu obtíží a na úlevu od bolestivých příznaků. Léčba neuropatie dolních končetin i dalších částí těla může být kombinací různých postupů – režimových opatření, léků a fyzioterapie. Konkrétní doporučení pro léčbu vždy závisí též na jejím typu.

Například u pacientů s diabetickou neuropatií je zásadní, aby dodržovali léčbu diabetu a správnou hladinu krevního cukru.

Pokud je příčinou potíží zánět nebo autoimunitní onemocnění, mohou se využívat například imunoglobuliny (zjednodušeně řečeno protilátky).

Ve výjimečných případech může pomoci operace, zejména pokud je příčinou potíží útlak nervů způsobený nádorem.

Další kroky v léčbě zahrnují:

• Dodržování zdravého životního stylu (pravidelný pohyb, zdravý jídelníček bez alkoholu, dostatek vitaminů, udržování správné hmotnosti),
• využívání různých rehabilitačních technik,
• vyhýbání se toxickým látkám. [15]

Žádný zázračný lék na neuropatii ovšem neexistuje a lékaři při léčbě vždy zohledňují hlavní příčinu potíží. Mezi léky, které mohou ulevit od bolesti a dalších nepříjemných projevů, avšak neřeší příčinu onemocnění patří:

• Antiepileptika (léky užívané k léčbě epilepsie) – zmírňují bolest neurologického původu,
• antidepresiva – některé druhy ulevují od bolesti,
• nesteroidní protizánětlivé léky,
• kortikosteroidy,
• volně prodejná analgetika (léky proti bolesti),
• lokální gely a masti na zmírnění bolesti. ^[16]

Někteří pacienti vyhledávají i alternativní možnosti léčby, jako je akupunktura, masáže, meditace nebo různé relaxační techniky. ^[17]

Nejlepší prevencí je :

• Zdravý životní styl, kterým můžete předcházet nemocem souvisejícím s neuropatií.
• Zdravá strava bohatá na zeleninu, ovoce, celozrnné výrobky a bílkoviny přispívá k dobré kondici nervového systému.
• Pravidelná fyzická aktivita (alespoň 30–60 minut třikrát týdně) je prospěšná pro celý organismus a snižuje riziko rozvoje mnoha chronických onemocnění.
• Vyhýbejte se činnostem a situacím, které mohou způsobit poškození nervů. Jedná se například o dlouhodobé přetěžování některých částí těla, nadměrné pití alkoholu, kouření a kontakt s chemickými látkami. [18]

Pokud trpíte periferní neuropatií, můžete vyzkoušet různé tipy na úlevu od bolesti, diskomfortu a dalších projevů onemocnění.

• Onemocnění může souviset s nedostatkem některých vitaminů a minerálů. Nezapomínejte proto na přísun vitaminů skupiny B, vitaminu E, vápníku a hořčíku ve stravě nebo ve formě doplňků stravy.
• Teplá lázeň má zklidňující účinky a dokáže zmírnit bolest. Podporuje také krevní oběh.
• Různé meditační techniky pomáhají zvládat každodenní život s neuropatií a stres, který toto onemocnění přináší.

Některé byliny mají protizánětlivé účinky a pomáhají při bolestivých stavech. Jedná se například o kurkumu, kajenský pepř, šalvěj, eukalyptus či bergamot. Užívat se mohou jako mast na neuropatii nebo ve formě esenciálních olejů. [19]

Jedním z novějších přístupů k léčbě je laserová terapie. Jejím principem je stimulace nervových buněk a podpora regenerace nervů. Výsledkem může být úleva od bolesti a dalších příznaků. Poznatky k laserové terapie ovšem nejsou konzistentní. Zatímco některé studie ukazují, že laser může pomoci například při diabetické neuropatii, z jiných výzkumů vyplývá, že laser nemusí být vhodný pro všechny typy onemocnění. Možnosti laserové terapie je potřeba vždy konzultovat s lékařem. [20]

Odborníci se při výzkumu nových možností léčby soustředí na kmenové buňky či mikrochirurgické techniky.
Bližší zkoumání molekulárních mechanismů poškození nervů a různé metody z oblasti bioinženýrství mohou přinést další poznatky k léčbě. ^[21]