Základní efekty nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie

Editor: | 9. prosince 2019

Působení pulzní magnetoterapie se dělí na několik základních efektů. Tyto efekty jsou klíčové pro účinnost léčby.

Analgetický (protibolestivý) efekt

Proudy v nervových vláknech
Proudy v nervových vláknech

Nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie (PEMF), díky elektromagnetické indukci, podmiňuje vznik proudu v nervových vláknech. Tento indukovaný proud způsobuje blokování průchodu bolestivých počitků z místa bolesti přes míchu až do mozkových center. V důsledku tohoto a některých dalších mechanizmů dochází k potlačení bolesti. Mezi tyto další mechanizmy patří zvýšená tvorba endorfinů, potlačení zánětu a otoku. Dále se také uplatní myorelaxační mechanismus neboli uvolňování svalového tonu (napětí).

Zvýšené vyplavování endorfinů a regulace přesunu kalciových iontů přes buněčnou membránu se také podílí na vazodilataci, analgetickém efektu a zklidnění.

Po aplikacích pulzní magnetoterapie (PEMF) byla prokázána zvýšená aktivita laktát-dehydrogenázy v exponovaném svalstvu. Laktát-dehydrogenáza podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné, která provokuje nervové receptory a způsobuje bolest.

Příklady využití analgetického efektu:

Vasodilatační efekt (zlepšení prokrvení)

Cirkulace krevních erytrocytů
Cirkulace krevních erytrocytů

Pulzní magnetoterapie (v angličtině se obvykle používá zkratka PEMF) s vhodně nastavenými parametry působí proti takzvanému penízkovatění neboli shlukování erytrocytů, které přenáší kyslík v krvi. Výsledným účinkem je opětovné rozptylování jednotlivých erytrocytů a tím se zvětšuje plocha schopná vázat kyslík. Krev, která prošla vhodným pulzním magnetickým polem, tak vykazuje schopnost lépe se okysličovat a přenášet kyslík do tkání.

Při působení pulzního magnetického pole (PEMF) dochází k aktivaci parasympatiku a k refluxu Ca2+ iontů, což vede k povolení svaloviny cév (zejména prekapilárních svěračů) a k následné vasodilataci.

Aplikace nízkofrekvenčního pulzní magnetického pole (PEMF) ovlivňuje polarizaci červených krvinek kladným nábojem. Polarizace krvinek působí na svalový tonus jemných cév, tepének a vlásečnic (kapilár). Dochází tak k rozšíření tohoto krevního řečiště (vasodilataci a zlepšení mikrocirkulace) a tím k dokonalejšímu zásobení tkání okysličenou krví a živinami. Zlepšená mikrocirkulace přispívá i k rychlejšímu odvodu toxických látek a metabolitů z tkání.

Pulzní magnetoterapie (PEMF) dále významně zvyšuje parciální tlak kyslíku a ovlivňuje plasticitu neboli pružnost krvinek. Pružnější krvinky pak mohou lépe procházet krevním řečištěm. Při dlouhodobých aplikacích této metody navíc dochází také neovaskularizaci, tedy k rychlejší tvorbě nových cévek.

Vlivem aplikací pulzního magnetického pole (PEMF) se zároveň snižuje riziko tvorby krevních sraženin (trombů). 

Příklady využití vasodilatačního efektu:

Detoxikační efekt (čisticí)

Struktura lidské buňky
Struktura lidské buňky

Pulzní magnetoterapie (PEMF) rovnoměrně prostupuje lidskou tkání a může tak působit, jako jedna z mála metod, také v místě vnitřních zánětů.

Tam, kde je pulzní magnetoterapie (PEMF) aplikována, působí na každou buňku a indukuje v ní slabé elektrické proudy. Díky této indukci elektrických proudů, dochází ke změnám povrchových potenciálů buněk a ke změnám propustnosti buněčných membrán. Podporuje se tak zvýšená látková výměna, prokrvení a okysličení buněk. Základem každého detoxikačního procesu je právě lepší zásobení živinami a lepší odvádění metabolických zplodin z tkání.

Hlavní detoxikační orgán v těle jsou játra, a proto se doporučuje při aplikacích pulzní magnetoterapie (PEMF) zaměřit právě na ně. Činnost jater podporuje také dostatečná hydratace a k tomu lze využít tekutin, u kterých proběhla takzvaná magnetizace. Jedná se o proces, kdy působením pulzního magnetického pole na vodu dochází ke změnám struktury vody. Tato voda má mimo jiné lepší schopnost vázat na sebe molekuly kyslíku a je měkčí, a tak lépe rozpouští a odvádí odpadní látky a další metabolity. 

Příklady využití detoxikačního efektu:

Protiedémový (protiotokový) efekt

Porucha krevního průtoku
Porucha krevního průtoku

Otok je způsoben poruchou krevního oběhu na úrovni krevních kapilár s následným hromaděním tekutiny mezi buňkami.

Aplikace pulzní magnetoterapie mají za cíl působit proti hlavním příčinám otoků, tedy proti zvýšenému krevního tlaku ve vlásečnicích (nejmenších krevních cév v těle), proti poruchám odtoku tekutin z tkáně a také proti případnému zvýšení propustnosti stěn vlásečnic.

Důležitou roli u protiotokového efektu pulzní magnetoterapie (PEMF) hraje zlepšená perfuze, tedy lepší průtok tkáněmi.

Zrychlení látkové výměny po aplikaci pulzní magnetoterapie (PEMF) umožní rychlejší vstřebávání otoků a v dané oblasti zároveň dochází k výraznému protizánětlivému a proti bolestivému působení.

Protiotokový efekt pulzní magnetoterapie (PEMF) vychází z kombinací efektů vasodilatačního a regeneračního a je nezbytnou součástí procesu hojení.

Příklady využití protiedémového efektu:

Myorelaxační efekt (uvolňující křeče – spazmy)

Struktura svalu
Struktura svalu

Působením pulzní magnetoterapie (PEMF) se urychluje odplavování kyselých metabolitů, které způsobují bolestivé dráždění ve svalech a v místech chronických zánětů.

Odplavování těchto metabolitů je dáno zlepšenou perfuzí  (zlepšený průtok tkáněmi) a zvýšenou aktivitou laktát-dehydrogenázy, která podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné.

Vlivem aplikací pulzní magnetoterapie (PEMF) se výrazně zmenšuje svalový spazmus (křeče). Dále terapie snižuje radikulární (kořenové) dráždění, které často způsobuje brnění a pulzující či pálivou bolest.

Tím, že pulzní magnetoterapie (PEMF) potlačuje bolesti, dochází k úpravě reflexních změn organizmu. Úpravou těchto reflexů organizmu povolují svalové spazmy neboli kontraktury a křeče. Výsledkem tohoto uvolnění je další tlumení bolesti.

Aplikace pulzní magnetoterapie (PEMF) tedy vede k uvolnění kosterního svalstva a zlepšení hybnosti. Toto zlepšení hybnosti umožní další rozšíření terapie například v podobně snazšího rehabilitačního cvičení.

Příklady využití myorelaxačního efektu:

Hojivý a regenerační efekt

Membrána lidské buňky
Membrána lidské buňky

Hojivý a regenerační efekt pulzní magnetoterapie (PEMF) na kosti a měkké tkáně je vysvětlován nespecifickým podrážděním cytoplazmatické (buněčné) membrány.  Na této membráně dochází k aktivaci metabolického řetězce, jehož klíčovým bodem je změna poměru cAMP a cGMP, tedy změna poměru mezi cyklickým adenosinmonofosfátem a cyklickým guanosinmonofosfátem.

V případě využití regeneračního efektu u kostí vedou aplikace ke zvýšení aktivace osteoklastů a k následnému nastartování procesu obnovy kostní tkáně. Pulzní magnetoterapie (PEMF) výrazně zrychluje hojení, aktivuje tvorbu nové tkáně, zvápnění a vede ke zvýšení citlivosti na parathormon, který mimo jiné pomáhá kontrolovat hladinu vápníku v těle.

Lepší prokrvení tkání a větší saturace kyslíkem napomáhá k rychlejšímu ústupu zánětů ve všech tkáních a dochází zároveň k potencování účinku případné antibiotické léčby.

Významně se urychluje i hojení poškozených periferních nervů a dochází k urychlení regenerace neurofibril (vláken v neuronech) a k urychlení růstu centrálních axonů (vlákna vycházející z buněk).

Příklady využití hojivého a regeneračního efektu: