Základní efekty nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie
Působení pulzní magnetoterapie se dělí na několik základních efektů. Tyto efekty magnetoterapie jsou klíčové pro účinnost terapie.
Protibolestivý efekt
PEMF (Pulsed electromagnetic field, pulzní magnetické pole) díky elektromagnetické indukci, podmiňuje vznik proudu v nervových vláknech. Tento indukovaný proud způsobuje blokování průchodu bolestivých počitků z místa bolesti přes míchu až do mozkových center. V důsledku tohoto a některých dalších mechanizmů dochází k potlačení bolesti. Mezi tyto další mechanizmy patří zvýšená tvorba endorfinů, potlačení zánětu a otoku. Dále se také uplatní myorelaxační mechanismus neboli uvolňování svalového tonu (napětí).
Zvýšené vyplavování endorfinů a regulace přesunu kalciových iontů přes buněčnou membránu se také podílí na vazodilataci, analgetickému efektu a zklidnění.
Po aplikacích PEMF byla prokázána zvýšená aktivita laktát-dehydrogenázy v exponovaném svalstvu. Laktát-dehydrogenáza podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné, která provokuje nervové receptory a způsobuje bolest.
Hojivý efekt
Hojivý a regenerační efekt PEMF na kosti a měkké tkáně je vysvětlován nespecifickým podrážděním cytoplazmatické (buněčné) membrány. Na této membráně dochází k aktivaci metabolického řetězce, jehož klíčovým bodem je změna poměru cAMP a cGMP, tedy změna poměru mezi cyklickým adenosinmonofosfátem a cyklickým guanosinmonofosfátem.
V případě využití regeneračního efektu u kostí vedou aplikace ke zvýšení osteoklastů a k následnému nastartování procesu obnovy kostní tkáně. PEMF výrazně zrychluje hojení, aktivuje tvorbu nové tkáně, zvápnění a vede ke zvýšení citlivosti na parathormon, který mimo jiné pomáhá kontrolovat hladinu vápníku v těle.
Lepší prokrvení tkáně a větší saturace kyslíkem napomáhá k rychlejšímu ústupu zánětů ve všech tkáních a dochází zároveň k potencování účinku případné antibiotické léčby.
Významně se urychluje i hojení poškozených periferních nervů a dochází k urychlení regenerace neurofibril (vláknech v neuronech) a k urychlení růstu centrálních axonů (vlákna vycházející z buněk).
Protiotokový efekt
Otok je způsoben poruchou krevního oběhu na úrovni krevních kapilár s následným hromaděním tekutiny mezi buňkami.
Aplikace PEMF mají za cíl působit proti hlavním příčinám otoků, tedy proti zvýšenému krevnímu tlaku ve vlásečnicích (nejmenších krevních cév v těle), proti poruchám odtoku tekutin z tkáně a také proti případnému zvýšení propustnosti stěn vlásečnic.
Důležitou roli u protiotokového efektu PEMF hraje zlepšená perfuze, tedy lepší průtok tkáněmi.
Zrychlení látkové výměny po aplikaci pulzní magnetoterapie umožní rychlejší vstřebávání otoků a v dané oblasti zároveň dochází k výraznému protizánětlivému a protibolestivému působení.
Myorelaxační efekt
Působením PEMF se urychluje odplavování kyselých metabolitů, které způsobují bolestivé dráždění ve svalech a v místech chronických zánětů.
Odplavování těchto metabolitů je dáno zlepšenou perfuzí (průtok tkáněmi) a zvýšenou aktivitou laktát-dehydrogenázy, která podmiňuje odbourávání kyseliny mléčné.
Vlivem aplikací PEMF se výrazně zmenšuje svalový spazmus (křeče). Dále terapie snižuje radikulární (kořenové) dráždění, které často způsobuje brnění a pulzující či pálivou bolest.
Tím, že PEMF potlačuje bolesti, dochází k úpravě reflexních změn organizmu. Úpravou těchto reflexů organizmu povolují svalové spazmy neboli kontraktury a křeče. Výsledkem tohoto uvolnění je další tlumení bolesti.
Aplikace PEMF tedy vede k uvolnění kosterního svalstva a zlepšení hybnosti. Toto zlepšení hybnosti umožní další rozšíření terapie například v podobně snazšího rehabilitačního cvičení.
Vazodilatační efekt
PEMF s vhodně nastavenými parametry působí proti takzvanému penízkovatění neboli shlukování erytrocytů, které přenáší kyslík v krvi. Výsledným účinkem je opětovné rozptylování jednotlivých erytrocytů a tím se zvětšuje plocha schopná vázat kyslík. Krev, která prošla vhodným pulzním magnetickým polem, tak vykazuje schopnost lépe se okysličovat a přenášet kyslík do tkání.
Při působení PEMF dochází k aktivaci parasympatiku a k refluxu Ca2+ iontů, což vede k povolení svaloviny cév (zejména prekapilárních svěračů) a k následné vazodilataci.
Aplikace NPMP ovlivňuje polarizaci červených krvinek kladným nábojem. Polarizace krvinek působí na svalový tonus jemných cév, tepének a vlásečnic (kapilár). Dochází tak k rozšíření tohoto krevního řečiště (vazodilataci a zlepšení mikrocirkulace) a tím k dokonalejšímu zásobení tkání okysličenou krví a živinami. Zlepšená mikrocirkulace přispívá i k rychlejšímu odvodu toxických látek a metabolitů z tkání.
PEMF dále významně zvyšuje parciální tlak kyslíku a ovlivňuje plasticitu neboli pružnost krvinek. Pružnější krvinky pak mohou lépe procházet krevním řečištěm. Při dlouhodobých aplikacích této metody navíc dochází také neovaskularizaci, tedy k rychlejší tvorbě nových cévek.
Vlivem aplikací pulzního magnetického pole se zároveň snižuje riziko tvorby krevních sraženin (trombů).
Metabolicko – detoxikační efekt
PEMF rovnoměrně prostupuje lidskou tkání a může tak působit, jako jedna z mála metod, také v místě vnitřních zánětů.
Tam, kde je PEMF aplikována, působí na každou buňku a indukuje v ní slabé elektrické proudy. Díky této indukci elektrických proudů, dochází ke změnám povrchových potenciálů buněk. Základem každého detoxikačního procesu je právě lepší zásobení živinami a lepší odvádění metabolických zplodin z tkání.
Hlavní detoxikační orgán v těle jsou játra, a proto se doporučuje při aplikacích PEMF zaměřit právě na ně. Činnost jater podporuje také dostatečná hydratace a k tomu lze využít tekutin, u kterých proběhla takzvaná magnetizace. Jedná se o proces, kdy působením PEMF na vodu dochází ke změnám struktury vody. Tato voda má mimo jiné lepší schopnost vázat na sebe molekuly kyslíku a je měkčí, a tak lépe rozpouští a odvádí odpadní látky a další metabolity.